Portugalsko jsme tentokrát poznávali trochu jinak. Z Lisabonu jsme se vydali autem do jeho klidnějších částí, mezi vinice, olivové háje, rozlehlou krajinu a menší města.
Během cesty jsme navštívili tři hotely, každý s jiným příběhem i charakterem. Prvním byl butikový hotel s vlastním vinařstvím v krajině Alenteja, následoval historický statek nedaleko Monsarazu a nakonec komorní butikový hotel zaměřený na wellbeing a gastronomii.
Jejich propojení může být základem pro několikadenní roadtrip. Ideálně s alespoň dvěma nocemi na každém místě a dostatkem času poznat i místa, která leží mezi nimi.
Quinta do Paral
Po příletu do Lisabonu jsme vyzvedli auto a vydali se směrem na jihovýchod do Alenteja. Rozlehlá oblast zabírá téměř třetinu Portugalska, přesto patří k jeho nejméně zalidněným částem. Města postupně střídá otevřená krajina, vinice, olivové háje, korkové duby a malé bílé vesnice. Právě tady začal náš roadtrip Portugalskem.
Nedaleko městečka Vidigueira se nachází Quinta do Paral, která propojuje butikový hotel s vlastním vinařstvím. Vlastní produkce vína se tu promítá do celého pobytu. Okolní vinice nejsou jen kulisou hotelu, ale stojí za víny, která lze ochutnat přímo v místě jejich vzniku.
Za současnou podobou Quinta do Paral stojí Dieter Morszeck, bývalý prezident značky RIMOWA a vnuk jejího zakladatele. Do Alenteja přišel s vlastní vizí vinařství a postupně zde vybudoval projekt, jehož součástí je dnes také hotel. Ten má pouze 22 pokojů, díky čemuž si zachovává komornější charakter a pozornost zůstává především na okolní krajině, víně a gastronomii.
Právě gastronomie je s vinařstvím úzce propojená. Kuchyně pracuje se sezonními a lokálními surovinami a jednotlivá jídla doplňují vína z vlastní produkce. Součástí pobytu tak může být nejen jejich degustace, ale i bližší poznání místního vinařství a způsobu, jakým se zde víno vyrábí.
Poté jsme pokračovali dál napříč Alentejem. Cestou k další zastávce se přitom nabízí místo, které by byla škoda vynechat – Évora.
Historické centrum Évory je zapsané na seznamu UNESCO a na jednom místě tu najdete stopy několika období portugalské historie. V centru se dochoval římský chrám, středověká katedrála i Capela dos Ossos, kaple známá interiérem tvořeným tisíci lidských kostí. Na projití centra přitom není potřeba plánovat další noc a Évora se tak dobře hodí jako zastávka během přesunu.
São Lourenço do Barrocal
Po zastávce v Évoře jsme pokračovali dál na východ, téměř až ke španělským hranicím. Dalším místem na naší trase bylo São Lourenço do Barrocal, více než 200 let stará usedlost nedaleko středověkého Monsarazu.
Historie místa sahá do první poloviny 19. století, kdy zde postupně vzniklo rozsáhlé hospodářství. Nešlo přitom jen o zemědělskou usedlost. Barrocal fungoval jako malá soběstačná vesnice, ve které žilo až 50 rodin. Místní se starali o pole, vinice i hospodářská zvířata a součástí areálu byla škola, dílny i další zázemí potřebné pro každodenní život.
Usedlost zůstává po více než dvě století spojená se stejnou rodinou. Současný majitel José António Uva patří k její osmé generaci a právě on se rozhodl původní hospodářství obnovit. Budovy, které dříve sloužily rodinám a pracovníkům statku, byly postupně přestavěny na hotelové pokoje a další prostory, aniž by se z areálu vytratila jeho původní podoba.
Zemědělství tu ostatně neskončilo ani s příchodem hotelu. Rozsáhlý pozemek dodnes zahrnuje vinice, olivové háje, zeleninovou zahradu i pastviny s hospodářskými zvířaty. Hosté tak mohou během pobytu lépe poznat i fungování samotného statku, ochutnat místní produkci nebo se vydat na projížďku na koni.
Právě díky zvířatům a prostoru kolem usedlosti dává São Lourenço do Barrocal smysl také pro rodiny s dětmi. Děti tu mohou trávit čas venku, poznávat okolní přírodu a zvířata, která jsou součástí zdejšího hospodářství.
Nedaleko leží Monsaraz, malé středověké město postavené na kopci nad okolní krajinou. Typické jsou pro něj bílé domy, úzké dlážděné uličky a hradby, ze kterých se otevírá výhled směrem k jezeru Alqueva a okolnímu Alenteju. Na jeho návštěvu stačí několik hodin, takže se dá snadno zařadit do jednoho ze dnů strávených v São Lourenço do Barrocal.
Quinta Filippa
Ze São Lourenço do Barrocal jsme se vydali na nejdelší přesun celé cesty, tentokrát směrem na sever. Trasa postupně opouští Alentejo a vede do středního Portugalska, kde se nachází poslední hotel našeho roadtripu.
Cestou stojí za zastávku Óbidos, středověké město obehnané hradbami. Uvnitř se ukrývají úzké dlážděné uličky, bílé domy s barevnými detaily a zachovalý hrad. Centrum je malé a dá se pohodlně projít během několika hodin, takže ani tato zastávka nevyžaduje měnit plán celé cesty.
Poté jsme pokračovali směrem k oblasti Leirie, kde se na 40hektarovém pozemku nachází Quinta Filippa. Už příjezd se od předchozích hotelů liší. Zvenku místo nepůsobí jako klasický hotel, ale spíše jako soukromé venkovské sídlo. Ostatně právě jako prázdninový dům pro rodinu si jej původně představovali i současní majitelé. Postupně se ale jejich plány změnily a vznikl zde komorní butikový hotel s pouhými 16 pokoji.
Velkou roli v jeho konceptu hraje wellbeing. Součástí areálu je 25metrový vyhřívaný bazén se slanou vodou, sauny a parní lázeň a program doplňují například lekce jógy nebo meditace. Péče o wellbeing se tu ale neomezuje jen na wellness. Stejně důležité místo tu má pohyb, okolní příroda a především jídlo.
Gastronomie v Quinta Filippa funguje trochu jinak, než bývá v hotelech běžné. Místo klasického jídelního lístku dostávají hosté předem sestavené menu, které se mění podle sezony a aktuálně dostupných surovin. Část z nich pochází přímo z pozemku, další od lokálních farmářů, rybářů a producentů. Hosté si tak jednotlivá jídla nevybírají z rozsáhlého menu, ale nechávají výběr na kuchyni a na tom, co je právě k dispozici.
Přestože se Quinta Filippa nachází uprostřed venkova, Atlantik není daleko. K pobřeží se autem dostanete přibližně za 15 minut, takže se během jednoho dne dá spojit čas strávený v hotelu s výletem k oceánu.
Právě cesta autem nám ukázala Portugalsko z jiné perspektivy. Místo přesouvání mezi jeho nejznámějšími městy jsme měli čas poznat i regiony, které často zůstávají stranou hlavních tras.
Jednotlivé zastávky přitom nejsou daleko od míst, která stojí za samostatnou návštěvu. Évora, Monsaraz nebo Óbidos se dají snadno zařadit během přesunů, a právě díky nim není cesta jen o samotných hotelech.
Pro podobný roadtrip doporučujeme počítat alespoň se dvěma nocemi na každém místě. Trasu není potřeba zbytečně uspěchat. Dostatek času dává prostor zastavit se cestou, změnit plán a poznat Portugalsko i mimo jeho nejznámější místa.